Ačkoliv je neustále vystavována posměchu, tuto širokou daleko viditelnou baziliku připomínající šlehačkový dort si nikdo nenechá ujít. Tato bazilika postavená v novorománsko-byzantském stylu s obrovským zvonem byla v roce 1871 po prohrané válce s Německem a po porážce pařížské Komuny zamýšlena jako chrám smíření a v roce 1919 byla zasvěcena Srdci Ježíšovu. Kněží se tady dodnes ve dne v noci modlí za duše zemřelých. Na širokých schodech před vchodem lze prosedět celé hodiny a těšit se pohledu na Paříž. Interiér baziliky sice není tak impozantní jako jiné kostely ve městě, ale návštěvníky sem láká především právě panoramatická podívaná. Zvláště při západu slunce se hlouběji vryje do paměti jako jen málokterá pařížská památka.
Třpytivá mozaika Krista v byzantském stylu pochází z let 1912 – 22. vytvořil ji Luc Olivier Merson a krášlí klenbu nad kněžištěm. Vyjadřuje oddanost Francie Kristovu srdci. Nejpoutavějším prvkem interiéru je asi klenutá krypta. V jedné z kaplí je uloženo srdce Alexandra Legentila, jednoho z mecenášů Sacré-Coeur. Dveře vstupního portika dekorují nádherné bronzové reliéfy s výjevy z poslední večeře a dalšími scénami ze života Krista. Typicky vejčitá kopule baziliky je po Eiffelově veži druhou nejvyšší vyhlídkou v Paříži. Na vrchol vede točité schodiště a za jasného dne dohlédnete až do vzdálenosti 48 kilometrů. Nejvýznamnější socha v bazilice znázorňuje žehnajícího Krista. Je umístěna symbolicky v nice nad hlavním vchodem nade dvěma jezdeckými sochami.
Překrásná zvonice, kterou navrhl Lucien Magne, byla vztyčena v roce 1904 a dosahuje 80 metrů. Uvnitř je zavěšen jeden z nejtěžších zvonů na světě, devatenáctitunový La Savoyarde. Byl odlit v roce 1895 v Annecy a věnovala jej savojská diecéze. Na portiku nad hlavním vchodem se vyjímají působivé bronzové sochy francouzských světců, které odlil H. Lefébvre. Jedna představuje Janu z Arku a druhá sv. Ludvíka. Jedno z podlaží tamburu je obehnáno vitrážemi a nabízí tak úchvatný pohled na celý interiér. Architekt Paul Abadie (1875 – 1912) zakomponoval do návrhu směsici kopulí, věžiček a klasicistních prvků. Kámen ze Chateau-Landonu vylučuje, když navlhne, vápenec, který zbarvuje průčelí na bílo. Chcete-li se vyhnout výstupu do strmého kopce, využijte lanovku a cestou se kochejte pěkným výhledem. Jezdí od konce rue Foyatier poblíž place Willette.