Pozoruhodná muzejní sbírka pokrývá umělecké směry převládající v letech 1848-1914 včetně impresionismu. Neméně působivé je i sídlo muzea, bývalá budova železničního nádraží, postavená v roce 1900 u příležitosti světové výstavy. Nádraží bylo v provozu až roku 1939, kdy bylo v podstatě ponecháno napospas osudu (jen v roce 1962 tu natáčel Orson Welles Proces). Později zde působilo divadlo a aukční síně, a v 70. letech se uvažovalo dokonce o demolici. Poté se však pařížské úřady rozhodly budovu upravit na muzeum, jež otevřelo brány v roce 1986.
Bývalá budova železničního nádraží není o nic méně působivá než exponáty, jež uchovává. Když vstoupíte dovnitř, světlo a dojem prostoru vám doslova vyrazí dech. Hned po příchodu si vyzvedněte plánek muzea. Eskalátory nedaleko vchodu vás vyvezou z přízemí až do druhého podlaží. V přízemí jsou umístěna díla od začátku 19. století, a také orientální a užité umění. První patro vystavuje plátna naturalistů a symbolistů a je zde také terasa se skulpturami. V horním patře se nacházejí síně impresionisu a postimpresionismu, v nichž objevíte nejvyhledávanější obrazy z muzejní kolekce.
Zlatým hřebem hvězdné kolekce je Vincent van Gogh (1853-90). Asi nejkrásnějším z několika vystavených pláten je Pokoj v Arlés z roku 1899. visí tu i umělcův autoportrét, namalovaný s intenzitou pro van Gogha příznačnou. Uvidíme zde i překrásné plátno Modré lekníny (1919) od Clauda Moneta, který reprezentuje jeden z jeho nejoblíbennějších námětů. Láska k leknínům jej přiměla založit vlastní zahradu v giverney, kde je mohl malovat v přirozeném prostředí.
Najdeme zde i známý obraz od Edouarda Maneta – Snídaně v trávě z roku 1863, který byl poprvé vystaven v Salonu odmítnutých. Odvážné zpodobení nahé ženy bavící se ve společnosti mužů v oblecích vyvolalo v 19. století ohromnou vlnu kritiky.Také další Manetům portrét Olympie (1856) – nahé kurtizány přijímající květiny od ctitele – byl považován za neslušný a šokoval veřejnosti i kritiky. Přesto měl značný vliv na pozdější umělce.
Škála tanečnic vytvořených Edgarem Degasem je různorodá: od nevinných po erotické. K nejpůsobivějším se řadí Čtrnáctiletá tanečnice (1881), která byla jako jediná vystavována za umělcova života. K dalším umělcům, jejiž díla zde můžeme shlédnotu se řadí Toulous-Lautrek, Renoir i Paul Gauguin.