Jardin du Luxembourg představuje zelený ráj o rozloze 25 hektarů na značně zastavěném levém břehu. Uprostřed formální zahrady při Lucemburském paláci je situován osmiboký bazén obklopený širokými terasami. Největším skvostem je krásná Fontaine de Médicics. V 19. století přibylo mnoho soch, mimo jiné pomník malíře Eugéna Delacroixe a socha sv. Jenovéfy, patronky Paříže. Najdete tady rovněž dětské hřiště, zahradní kavárnu, hudební podium, tenisová hřiště, loutkové divadlo, a dokonce i včelařskou školu.
Lucemburské zahrady využívají v polední přestávce studenti z nedalekých fakult, chodci, šachisté a někdy také francouzští senátoři, protože Lucemburský palác je sídlem senátu. Začal se stavět roku 1611 jako vdovské sídlo Marie Medicejské poté, co byl král Jindřich IV. v roce 1610 zavražděn. Než však architekt Salomon de Brosse se stavbou vůbec začal, poslala jej královna – vdova na cestu do Florencie, kde měl studovat palác Pitti a park Boboli. Marie Medicejská se však ze své rezidence dlouho neradovala. Podlehla v zápase s kardinálem Richelieuem a zemřela roku 1642 v chudobě a zatrpklosti v Kolíně nad Rýnem. Vzpomínku na ni kardinál Richelieu plánovitě a usilovně vymazával. Paláci se dokonce nesmělo říkat Medicejský, byl pojmenován podle předešlého vlastníka lucemburského vévody. Jméno nešťastné královny – vdovy nese pouze Rubensův cyklus obrazů, který je vystaven v Louvru, ale dříve byl součástí výzdoby paláce, a kašna Fontaine de Medici.
V prodloužení hlavní osy parku Jardin de Luxembourg vede třída Avenue de l´Observatoire až k pařížské observatoři. Na cestě k ní návštěvníci projdou kolem kašny Fontaine des Quatre Parties du Monde v jižní části parku Jardin Marco Polo. Skutečně tu jsou zobrazeny zcela správně jen čtyři světadíly, nikoli pět! Vždyť Evropa a Asie představují vlastně jeden velký spojený kontinent.